Příběh ferátek

Dětská léta a první pokusy

80. léta a procházka s babičkou podél trati. To je můj první kontakt se skalkami pod tratí (prý tam dole měli feťáci nějakou chajdu ;o). O pár let později akce s kroužkem sebeobrany a my se s kamarádem schováváme v kopřivách u skalek a přepadáváme naše trenéry. Pocity dost podobný: humus a eldorádo zároveň. A tahle dvojakost – střídání pocitů stísněnosti, bordelu, strachu, hned vedle krásy, volnosti, dobrodružství, se tady opakuje pořád. Znám i hezčí místa, ale tady jsme doma.

První lezecké a po vytržení chytu i plavecké seznámení s masivem Slunečné bylo na jaře 2007, kdy jsem se tu učil na státnice. Malá skalka, ale nádherná! Na podzim 2017, vrtáme na Slunečné testovací ferátku: 19 borháků propojených PP lanem, bez stupů, bez roztrubování. Chceme to zkusit. Ověřit si, jak moc je ferátka lezitelná, jestli dává smysl a najde si své lezce. Ve vrcholovce se střídají zápisy místních skautíků, milovníků outdooru a zamilovaných dvojic. Těmhle to smysl dává a těší je to tu.

Filozofické východisko – klidně přeskočte

Postavit feratu zase není takový problém, nejdýl zabralo zvažování, jestli jí vůbec stavět a proč. Hromada filozofických i praktických otázek postupně kvasila asi takto: „Ono by to asi šlo ….. ale co ty pěnkavy, co tam hnízdí? ….. Dobře, tak nebudem vrtat každej masiv! ….. Co když si tam někdo rozbije držku? ….. kde jinde maj mladý kluci testovat svoje hranice, u kompu? ….. Takovýhle štěky by v Rakousku nikoho ani nenapadly ….. Tohle přece nebude žádnej adrenalinovej park. Vlastně to může bej trochu dobrodružnější naučka pro místňáky ….. jo, a kde byl do teďka klídek a nádhera, budou čumilové a hegeš ….. hm, to by mě taky štvalo ….. hele, aspoň ty lidi uviděj ten bordel v řece, dyť sou to i jejich hovna ….. no, jasně, sou naše. Jezdit si leštit ego na Gardu! ….. Jak jinak má člověk získat vztah k přírodě, ke svýmu okolí, než, že se jí dotkne? …….. a trochu se ušpiní ….. jo, trochu se ušpiní - od života“.

Odvážní v plánech, rozvážní v realizaci

Jsme kolem roku 2019 a postupně se prokousáváme normami a know-how ze Semil a Víru. Každá cesta je jiná, i ta naše.

Když člověk plánuje, bůh se směje. Obíhání úřadů a později nákup železa začínáme s nástupem kovidu, kdy se úřady zavírají a přerušený řetězce šroubují ceny oceli na dvojnásobek. Ideální načasování pro železnou cestu;o). Alespoň je v mezičasech spousta prostoru dál oklepávat skálu a promýšlet každý vrt.

ČHS skalky v databázi nemá, takže nic neřeší a dost se jim asi ulevilo, že nechceme vrtat třeba Radyni. Ve finále poskytli i borháky na 3 boční lezecké cesty – díky Petře. Majitele jsem se bál nejvíc – ale překvapil: „Asi bysme vás to nechali udělat i jen tak, ale když si založíte pod Rapidem feratový oddíl, přispějeme vám na železo (železo má fakt rád, je to metalurg ze Škodovky)“. Díky Pavle. Chlapík z odboru životního prostředí se divil, že žádost má jen 5 stránek. Tvářil se ustaraně, a nakonec souhlasil. Povodí Vltavy v kovidu zavírá, pak otvírá, souhlas uděluje, ale následně ztrácí. Nakonec dorazil, kam měl. Formality jsou v cajku.

Konečně doráží armovací železo. Zakázkování s kovářem je zážitek, jen mě při předávání kót trochu znejistí jeho poznámka, že on je umělec, žádnej zámečník. Dopadlo to výborně, než jdou ale tři bedny kotev do pozinku, trávíme několik odpolední začišťováním frsenků a zabrušováním v dílně. Zadarmo, za své.

Hlavní cíl: Musí nás to bavit

Bylo nás v týmu 8 kluků, každej má svojí práci, starosti, někdo děcka. To nevystřihnete feratu za 3 měsíce, zvlášť když si polovinu věcí platíte sami a do řeky vám spadly už druhý kombinačky.

Na začátku vrtání byl Pavel. Záhy začal stavět, otěhotněl a na ferátce už jsme ho nikdy nepotkali, ale byl to on, kdo přivedl Luboše a Michala. Postupně se přidal Žába, Karel, Honza, David a další. Jak poznamenal Michal: „Nejlepší na tom je, že nemusim.“ Ferátky jsou vlastně takový vedlejší produkt.

Vrtání, lepení, tahání lana byly většinou velmi společenské akce s mrholením. Nejvíc času zabrala úprava přístupových stezek a protože 3 malé děti, tak většinou až po uspinkání - od 7 do půlnoci. Něco mezi fitkem, archeologií, dřinou, relaxem a terapií. Čím větší kámen, tím líp sedí ;o). A nejvíc přemlouvání nakonec zabralo nekonečné ladění info cedulí a webu.

Náhled do stavebního deníku

Den 1., 23. června 2021

- Míla, Pavel, Luboš: 3 x 2 hod.

- Testování vrtačky, vrtáků, čas/skála.

Den 3., 12. listopadu 2021, lezavo.

- Míla, Luboš, Žába, Michal: 4 x 4hod.

- 5 děr + zalepení, ladíme postup

- Natahání jištění a lan (2 loďáky materiálu).

TTD: centrála, benzín (radši i olej), vrták 28 mm x 520 mm, Hilti hloubka děr od 30 do 50 cm. Jedna díra cca 20 min. čistýho času, s přípravama i 40 min.

Den 5., 2. prosince 2021

- Míla: 5 hod.

- 4 schody na sestupovce k Hřebínku

Den 6., 27. prosinec 2021

- Míla: 4 hod.

- 3 schody na sestupovce k Hřebínku.

Den 7., 9. února 2022

- Míla 3 hod.

- 3 schody na sestupovce k Hřebínku.

Den 19., 7. května 2022, polojasno.

- Míla 12 hod., Luboš + Honza 9 hod.

- Vrtání + lepení Slunečná – horizont.

TTD: Boels HILTI TE 50 AVR (6kg, 6 J), Centrála Žába a po výpadku Boels (80 kg kráva), 12 zalepených kotev/den.

Den 47., 6. listopadu 2022, slunečno.

- Karel, Honza, Míla – 3 x 5 hod.

- Vrtání/lepení horejšku Levky a Pravky + nášlapů a vrtání bypasu pod Útesem.

- Proříznutí pěšiny + příprava 12m ke startu útesové

Den 60., 26. března 2023, sychravo.

- Karel, Dejv, Tomáš, Míla – 4 x 6,5 hod.

- Napnutí lana výstup Pilířků + 3 bypasy u vody.

- 3 akáty, nařezání schodů, založení.

- Vyčištění spáry.

Den 84., 20. 9. 2023

- Honza, Míla 2 x 3,5 hod.

- Finální 2 schody na trať (Honza), uříznutí dubu, zakopání pražce a srovnání plošinky.

Den 90., Říjen - únor 23/24.

- X té pilování grafiky, textu na cedule – tisk Accept.

- Zdenda, Honza, Míla

- Cca 50 hod.

Den 93., 26. duben 2024 - slunečno

- OPEN DAY – Cimda, Honza, Karel, Luboš, Žába, Pavel a spol.

- Prima, uf, A JE TO.

Lubošův děda říkal, „Až to doděláte, tak to budete umět ;o)“. Měl pravdu: zkušenosti přibyly a pořád je co ladit, a i nápady jsou. Ale postupně na skalkách začínám potkávat feraťáky – většinou barevný, veselý, občas bojácný a trochu ušpiněný.

stručná historie ferátek, sepsaná jejich "otcem" Milanem, 03/2025